Omlazovací kúra v jednom víkendu

Pátek

V pátek vpodvečer jsme se s Dášou, Daggem a mýma klukama vydali na seminář pozitivní motivace u Peti Marečkové. Snad jim to pomůže k souhře – i my se něco přiučili.

Sobota

V sobotu jsme si trošku přispali a tak než sme se s Dášou a psama vykopaly z baráků na výlet na Tři studně na musherské závody, tak sme přijely tak trošku s křížkem po funuse. Akorát dojížděly poslední týmy. No viděly sme co sme viděly – pejsky to baví a to je hlavní.

Překrásná příroda nás zlákala k menšímu výletu a tak sme s pesanama zapluli do lesa, který byl jak kdyby ho maloval Lada. Sněhu akorát, vše krásně panensky bílé, psi lítali šťastní ve sněhu, Chandlerek chytnul rapla a běhal tam jak zamlada. Nádherná procházka! Na závody příště musíme přijet dřív.

Pár fotek zde.

Neděle

Neděle byla ve znamení našeho prvního tréninku na sutinách. Jeli jsme do Brna k Ivě Lžičařové a trénovalo se na Zbrojovce. Přijeli jsme, seznámili se s těmi, co už tam byli, psi se důkladně očichali a šlo se do haly – jak to slušně nazvat, no - megaluxusní mrdník. Hala byla obrovská a v ní neskutečný množství bince – palety, krabice, skříně, pytle s pilinama, díry v zemi, různé klece, místnůstky, zákoutí – prostě pro psy ráj – pro alergika peklo.

Psi byli navolno a procházeli (no spíš prolítavali jak rakety) halu a její zákoutí, úplně jsem zírala, jak sami od sebe, tak vcházeli do místností a rozhlíželi se, lezli na palety a bedny, koukali shora, nebáli se do místnosti plné petek (proč by se báli, když to tam tak krásně chrastilo že), přeskakovali díry v zemi, pak sme si vyšli do patra, tam opět (pro mě stále nepochopitelně) systematicky postupovali a postupně nahlíželi do všech místností.

Když jsme to prolezli, rozdělili jsme se na dvě skupinky – my šli s dalšíma dvěma účastnicema Evou a Marcelou nahoru. Se psy jsme byli v jedné místnosti a postupně se chodilo do druhé, kde Iva rozštěkala psy – ano, opravdu i Chandler štěkal! A pak se jim utíkala schovat, oba ji pěkně našli a za její mohutné asistence a prokrmování i vyštěkali. Druhé kolo bylo těžší, schovala se jinam, Chandler našel skoro hned, Boďa tam kroužil jak družice a nevěděl, až na něj Iva mlaskla, tak konečně zaostřil (a to nebyla schovaná, jen čupěla v rohu, ale na opačné straně místnosti jak prvně) a za mohutného prokrmování ji vyštěkal.

S náma bylo ještě ohlušující komando borderek Barta a Berryho a krásná australačka Bonie.

Další kolo bylo v přízemí, kde byla změna figuranta a slečna se schovala do klecové kukaně a oba kluci ji pěkně našli. Další level byl malinko těžší, Marcela se schovala za skříň a sedla si na stůl, Chandler tam běhal kolem, ale jak je ještě nezkušený v tomto oboru, tak ho nenapadlo se podívat nahoru, až když spustila nohu dolů, aby mu pomohla, konečně ji našel. Boďovi nechala spuštěnou nohu od začátku a ten ji našel hned. Pak ještě malá rovinka, kde se Marcela schovala jen za dveře, tak si pěkně zaštěkali a šli jsme zase za Ivou. S tou jsme šli zase nahoru, kde se klukům nejdřív schovala za děravý kryt od topení a pak do jiné místnosti za obdobný kryt. Bodienek opět razí heslo, proč to obíhat, když to jde přeskočit, ale to časem doladíme. Poslední vyštěkávačka v patře byla přes dlouhou chodbu, kde se Iva schovala za skříňku, kluci našli, tak se tvářili spokojeně.

Na závěr bylo štěkání do tmy, kde se Iva schovala pod schody do takové malé místnůstky – nejdřív hned na kraj a podruhé o dva metry dál. Za mohutného povzbuzování všichni psi našli a vyštěkali.

A to je vše přátelé.

Z prvního cvičení jsem nadšená, klukům se to mooooc líbilo, makali jak draci a Chandlerek mi za ten víkend omládl tak o tři roky. Víc takových víkendů!