Vzpomínáme

Včera večer jsme šly s kámoškou, která má o tři dny staršího knírače jak je Chandlerek a která musela letos v zimě nechat uspat svýho čtyřletýho knírače neboť měl rakovinu, zapít Bakuškovu smrt.

Vzaly jsme štěňata na krátkou procházku do parku pod Janáčkovým divadlem, kde oba vlítli do vodotrysku - oběma na řasách podjely nohy, ale na Fabienovi to nebylo vidět neboť je černý, ale Chandler, tak byl z jedné strany zelený od řas, záda měl od bahna a jen jednu stranu měl zlatou - takže úžasně tříbarevný mokrý smradlavý pes.

V takovém stavu jsme s nima šly za zahrádku a daly si pifko a připíjely na naše nebožtíky, kteří už se určitě zase společně prohání v nebíčku.

"Jestli v nebi nejsou psi, tak chci jít po smrti tam, kde jsou oni..."